Malá plemena, ačkoliv vypadají jako roztomilí plyšoví společníci, jsou často obdařena stejně silnou loveckou a teritoriální povahou jako jejich větší protějšky. Bohužel, u malých psů dochází ke specifickým chybám ve výchově, které vedou k frustraci a nežádoucímu chování, známému jako „syndrom malého psa“. Správný přístup k výcviku a socializaci je u nich klíčový.
I. Co je „Syndrom malého psa“ a proč vzniká?
„Syndrom malého psa“ je soubor nežádoucích projevů, jako je přehnané štěkání, vrčení na velké psy, agresivita vůči cizím lidem nebo neochota k poslušnosti. Nevzniká z plemenné vady, ale primárně z chybné lidské reakce:
- Přílišná ochrana: Majitelé často své malé psy chrání před reálnými i domnělými nebezpečími (velkými psy, dětmi), neberou je na zem a nosí je v taškách. Pes se tak nenaučí normálně komunikovat se světem.
- Tolerance chování: Majitelé tolerují vrčení, kousání nebo agresivní štěkání, protože „je to jen malý pes a nemůže ublížit.“ U velkého psa by bylo takové chování okamžitě korigováno.
II. Výcvik a poslušnost: Stejná pravidla pro všechny
Základní pravidlo zní: Výcvik a socializace musí být stejně důsledné jako u Německého ovčáka nebo Labradora.
- Základní povely: Pes potřebuje znát povely jako Sedni, Zůstaň a K noze pro svou vlastní bezpečnost. Důslednost u malého psa je paradoxně důležitější, protože je vystaven vyššímu riziku zranění v konfliktu nebo dopravě.
- Učení hrou: Používejte pozitivní motivaci a pamlsky. Malá plemena milují hry s hračkami a jídlo, což činí výcvik velmi efektivním.
- Důslednost: Nezapomeňte: pokud něco zakážete jednou, musíte to zakázat vždy!
III. Správná Socializace: Vystavit, ale chránit
Socializace musí probíhat opatrně s ohledem na velikost psa, ale musí být komplexní.
- Styk s velkými psy: Vždy seznamujte psa s velkými, klidnými a socializovanými psy pod dohledem. Nikdy neposílejte malého psa do skupiny neznámých velkých psů bez vodítka. Je klíčové, aby se malý pes naučil, že velcí psi nejsou automatická hrozba.
- Různé povrchy a zvuky: Zvykejte psa na různé zvuky (vysavač, doprava), povrchy (tráva, dlažba, schody) a lidi (muži s vousy, děti, lidé v kloboucích). Tím budujete jeho sebevědomí a odolnost.
- Nošení vs. Chození: Noste psa jen v případě přímého nebezpečí. Pes by měl co nejvíce chodit po svých, objevovat svět ze země a zvykat si na normální interakce.
IV. Řešení štěkání a separační úzkosti
Mnoho malých plemen má tendenci k štěkání (zvláště Jorkšírský teriér) a trpí separační úzkostí.
- Štěkání: Ignorujte štěkání, které má upoutat pozornost. Naučte psa povel „Ticho!“ a odměňte ho, když přestane.
- Úzkost: Zvykejte psa na odloučení postupně. Nikdy se s ním před odchodem nehystericky neloučte a po příchodu ho hned nevítejte s přehnanou radostí. Tím z odchodu a příchodu neděláte velkou událost a snižujete úzkost.
Pamatujte, že pod pláštíkem roztomilosti se skrývá silná a inteligentní osobnost, která potřebuje jasné vedení, důvěru a především lásku – ale tu správně směrovanou.
