Krmení sklípkanů patří k nejdůležitějším částem jejich chovu a zároveň k oblasti, kde začátečníci chybují nejčastěji. Příliš časté podávání potravy může vést k obezitě, stresu i znečištění terária, zatímco dlouhé hladovění bez ohledu na věk a kondici zvířete oslabuje jeho organismus. Správně nastavený režim krmení vychází z druhu sklípkana, jeho stáří, velikosti, teploty v teráriu a z toho, zda jde o aktivně rostoucí mládě, dospělou samici nebo samečka v dospělosti. Výběr vhodného hmyzu je stejně důležitý jako samotná frekvence, protože potrava musí být nejen živá a pohyblivá, ale také bezpečná, přiměřeně velká a nutričně vyvážená.
Jak často krmit sklípkaní mláďata a dospělce
U mláďat bývá krmení častější než u dospělých jedinců, protože mladí sklípkani intenzivně rostou a pravidelně svlékají. Menší jedinci zpravidla přijímají potravu jednou až dvakrát týdně, přičemž některé drobné druhy nebo čerstvě rozkrmená mláďata mohou potřebovat menší kořist i častěji. Důležitější než přesný kalendář je pozorování kondice: pokud má pavouk plné, zakulacené zadeček, není vhodné mu potravu neustále nabízet. U některých druhů je typické, že se před svlekem zcela přestanou zajímat o hmyz, zavřou si úkryt a dlouho nepřijímají potravu. V takové chvíli je nutné krmení přerušit, aby nedošlo k poškození svlékajícího se jedince.
Dospělí sklípkani bývají mnohem úspornější v příjmu potravy. Mnoho z nich postačí krmit přibližně jednou za 7 až 14 dní, u pomalejších nebo méně aktivních druhů i v delších intervalech. Samečci po dosažení dospělosti často žijí kratší dobu a mohou potravu přijímat méně pravidelně. Naopak dospělé samice některých druhů zůstávají výbornými žrouty po mnoho let, přesto i u nich platí zásada nepřekrmovat. Příliš zavalité zvíře je méně pohyblivé, hůře se svléká a může být náchylnější k problémům s pohybovým aparátem.
Jak poznat, že sklípkana je vhodné krmit
Nejspolehlivějším ukazatelem není samotný čas od posledního krmení, ale vzhled zadečku a chování zvířete. Hladový sklípkán mívá zadeček nápadně menší než karapax, působí štíhle a bývá více aktivní při nočním pohybu po teráriu. Naopak dobře živený jedinec má zadeček plnější, ale neměl by být přepjatě kulatý. Když je zadeček výrazně menší než přední část těla, je čas nabídnout menší kořist.
U mnoha chovanců se před svlekem objevuje typická změna chování. Pavouk často odmítá potravu, zpomaluje se, ztrácí zájem o okolí a někdy si vysteluje svlékací komůrku. Jakékoli vkládání hmyzu do terária v této době je zbytečné a riskantní. Kořist může sklípkana rušit nebo i poranit, zejména pokud jde o aktivní cvrčky či šváby. Jestliže není jistota, zda se jedná o období před svlekem, je lepší s krmením několik dní vyčkat a stav znovu zhodnotit.
Jaký hmyz je pro sklípkaní krmení nejvhodnější
Základem jídelníčku bývá krmný hmyz chovaný přímo pro teraristické účely. Za nejčastější a velmi vhodnou potravu se považují cvrčci, švábi, sarančata a larvy některých druhů. Každý druh má své výhody i omezení. Cvrčci jsou snadno dostupní a pro většinu sklípkanů dobře přijatelní, avšak umějí být hluční a při dlouhém ponechání v teráriu mohou zvíře rušit. Švábi jsou z pohledu chovu velmi praktickí, dobře se drží, často méně zatěžují prostředí a mnoho sklípkanů je přijímá ochotně. Sarančata mohou být vhodná pro větší a aktivnější druhy, protože se pohybují dobře a přirozeně vyvolávají lovecký reflex.
Larvy, například mouční červi nebo larvy potemníka, se používají spíše doplňkově. Jejich pohyb bývá méně výrazný a u některých sklípkánů nemusí vyvolat silnou reakci. Navíc mají vyšší obsah tuku, proto nejsou ideální jako jediný zdroj potravy. Pro mláďata se obvykle vybírá drobný hmyz odpovídající velikosti pavouka, například čerstvě svlečení cvrčci, malé švábí nymfy nebo mikrosarančata.
Proč je velikost kořisti klíčová
Kořist by nikdy neměla být podstatně větší než tělo sklípkana. Bezpečné pravidlo říká, že hmyz má být přibližně stejně velký jako zadeček nebo menší. Přespříliš velká kořist může pavouka zranit, zejména pokud jde o aktivní druh s obranou pomocí kusadel či silných končetin. U mláďat je opatrnost ještě důležitější. Menší kořist se navíc snáze uloví a zkonzumuje, takže v teráriu nezůstává déle, než je nutné.
Velmi praktické je nabízet hmyz po jednom kuse a sledovat reakci. Když sklípkán kořist ignoruje, není vhodné do terária ihned přidávat další kusy. Nedožraný hmyz se může schovat do substrátu, stresovat zvíře nebo v některých případech poškodit čerstvě svlečeného jedince. Po 12 až 24 hodinách je rozumné zbytky potravy odstranit.
Bezpečné krmení a práce s krmným hmyzem
Při krmení sklípkanů je zásadní používat pouze zdravý a kvalitní hmyz z ověřeného zdroje. Krmný hmyz by neměl být oslabený, zapařený ani vystavený pesticidům. Hmyz určený ke zkrmení je vhodné před podáním krátce „nakrmit“ kvalitním krmivem, aby měl lepší nutriční hodnotu. Tento postup, známý jako gut-loading, zvyšuje výživovou kvalitu kořisti a tím i přínos pro pavouka.
Naopak se nedoporučuje podávat hmyz chycený v přírodě. Taková kořist může nést pesticidy, parazity nebo patogeny. Riziko je u sklípkanů obzvlášť nevhodné, protože jde o zvířata s citlivým trávením a poměrně pomalou regenerací po stresu. Stejně nevhodné jsou kusy hmyzu, které byly dlouho bez potravy nebo vody a jsou výrazně vysílené. Kvalitní krmný hmyz je aktivní, čistý a přiměřeně vitální.
Při vypouštění kořisti do terária je dobré postupovat klidně a bez zbytečných vibrací. U větších a opatrnějších sklípkánů může pomoci pinzeta, která umožní položit hmyz poblíž pavouka bez přímého rušení úkrytu. U druhů, které loví rády z nory, se krmná položka často nechává v blízkosti vstupu. Jestliže pavouk kořist nevezme, je správné ji odstranit a zkusit to později. Násilné „překrmování“ není řešením.
Jak krmení upravit podle ročního období a podmínek v teráriu
Rychlost metabolismu sklípkanů ovlivňuje teplota. V teplejším prostředí bývají aktivnější a mohou přijímat potravu ochotněji, zatímco při nižších teplotách se jejich metabolismus zpomaluje a intervaly mezi krmením se prodlužují. To neznamená, že je vhodné zvyšovat teplotu jen kvůli chuti k jídlu. Správné podmínky mají odpovídat konkrétnímu druhu, nikoli snaze o co nejrychlejší růst.
Sezónní změny se mohou projevit i u dospělých samic. Některé druhy snižují aktivitu v chladnější části roku nebo během období, kdy je zvíře méně viditelně aktivní. Krmení se pak upravuje podle reakce jedince. Důležité je nespoléhat pouze na doporučení z obecného návodu, protože jednotlivé druhy sklípkanů se v potřebách liší. Stromoví druhové bývají aktivnější a někdy přijímají potravu častěji, zatímco pozemní a norující druhy mohou být v krmení střídmější.
Nejčastější chyby začátečníků
- Příliš časté krmení bez ohledu na stav zadečku.
- Podávání příliš velké kořisti.
- Neodstraňování zbytků potravy z terária.
- Krmění během svleku nebo krátce před ním.
- Používání neprověřeného hmyzu z přírody.
- Spoléhání na jeden typ potravy bez střídání vhodných druhů hmyzu.
Začátečníci často podléhají dojmu, že čím více pavouk jí, tím lépe prospívá. U sklípkanů to neplatí. Mnohem důležitější je stabilní, klidný chov, vhodná vlhkost, dostatek úkrytu a umírněné krmení. Zdravý jedinec není ten, který přijímá potravu každý den, ale ten, který je přiměřeně stavěný, pravidelně svléká a vykazuje přirozené chování odpovídající druhu.
Praktické pravidlo pro většinu začátečníků zní jednoduše: mláďatům nabídnout drobný hmyz přibližně jednou až dvakrát týdně, dospělým jedincům jednou za týden až dva týdny, kořist volit menší než samotného pavouka a zbytky včas odstraňovat. Takový režim umožní udržet sklípkaní chov bezpečný, přehledný a dlouhodobě udržitelný pro zvíře i jeho terárium.
